Příběh mé klientky:
Silvie je 34letá příjemná mladá žena, přišla na terapii jako uzlíček nervů, i když to tak na první pohled nevypadalo. Když jsme si začaly povídat, pomalu se otevírala. Připustila, že ji to v práci nebaví, stále se snaží, rozdala by se, pracuje na maximum, ale nikdo si toho nevšímá a její snaha není oceněná. Na koníčky a jakékoliv zájmy nemá čas , je ve vztahu, který ji sice nenaplňuje, ale ona neví co vlastně chce. Silvie má pocit, že je zaseknutá na jednom místě a neví co dál. V regresi jsme šli do dětství, kde jsme řešily rodinné vztahy, vzorce a programy. Všechno šlo hladce, do doby než jsme narazily na babičku, která během celého dětství upřednostňovala její sestru. A to takovým způsobem, že Silvii nikdy nepohladila, nepochválila, neměla zájem s ní komunikovat. Zato sestru vyzdvihovala, povídala si s ní, dávala jí před Silvii sladkosti. Silvii nedala nic, a pokud ano tak s notnou dávkou neochoty. Silvie se snažila, jak mohla, ale nic se nezměnilo. Prožívala pocity bezradnosti, opovrhování, že není dost dobrá, že si nic nezaslouží. Zeptala jsem se Silvii, zda má tyto pocity i v současnosti. Silvie připustila, že se tak cítí v práci. Hned ale dodala, že v práci není nikdo jako její babička. V regresi jsme šly hlouběji, až Silvie vykřikla s pláčem, že chce ať ji má někdo rád. Vrátila se do dětství, kdy tolik toužila po lásce od babičky. Provedly jsme konfrontaci s babičkou, vcítění se do její kůže, žádost o odpuštění a samotné hluboké odpuštění. Silvie se snažila zavděčit druhým lidem, za odměnu toužila po lásce, zapomněla na sebe a to co chce ona. Silvie dostala domácí úkoly, zapracovala na svém sebevědomí a sebelásce. Dnes je šťastná žena, plná života, která má čas i na koníčky. Prací na sobě se ji zlepšili všechny vztahy.
Co je to vlastně odpuštění? Jak mohu odpustit? Trvale?
Často čteme nebo slyšíme, že musíme odpustit. Ale mnohdy nemáme ani pocit, že bychom měli někomu odpouštět. A co to vůbec znamená odpustit?
Když si rozložíme slovo ODPUSTIT snáze dosáhneme pochopení. OD je předložka ukazující na směr pryč. PUSTIT dále znamená něco pustit, propustit, nechat odejít.
Avšak abychom mohli něco pustit, musíme zjistit, co vlastně držíme. Co si schováváme, schraňujeme a hýčkáme, ať už se jedná o smutky, křivdy, ponížení, pocity viny, traumata, či jakékoliv jiné bolesti. Je potřeba se důkladně podívat do svědomí, co si tam schováváme. Někdy najdeme odpovědi skrze bolesti v těle. Pocity viny, stejně tak i křivdy se mohou usadit i ve fyzickém těle, kde později přichází bolest, přichází nemoc. Vše se stupňuje tak dlouho, až si toho konečně všimneme a začneme jednat.
Zpět k odpuštění. Pokud se naučíme odpouštět druhým, tak se naučíme odpouštět i sobě a přestaneme se bát svých vlastních proher a chyb. Chyby vnímáme jako propad a selhání anebo lekci, která nás směřuje jinam. Je to volba, jak na vše pohlížíme. V dětství jsme byli za chyby trestání a naučili jsme se tím chyb bát. Chybovat ale není špatné, naopak lidské. Nikdo není dokonalý.
Odpuštění není snadný proces a mnohdy bývá bolestivý, ale je naprosto nezbytný, pokud chce člověk změnu, pokud chce přestat hýčkat křivdy a živit v sobě pocit oběti.
Jsou situace, kdy máme pocit, že odpustit nejde, že daný člověk si zaslouží pykat, trpět nebo být ignorovaný. Možná dotyčný člověk už na to dávno zapomněl anebo se ho to ani nedotklo. Kdo trpí, jsme nakonec my sami. Největšího nepřítele totiž máme uvnitř. A kdo nechce odpustit? Zraněné ego? Ego do vztahů nepatří.
„Slabí neumí odpouštět. Odpuštění je vlastností silných…“ M. Gándi
Odpuštění je váš proces. Nemusíte se fyzicky konfrontovat s danou osobou. Je mnoho účinných metod. Avšak je třeba si uvědomit, že odpuštění potřebuje odhodlání na tom pracovat, trpělivost a toleranci.
Odpuštění se netýká jen druhé osoby, ani to není služba pro někoho, je to služba sobě.
Vy sami si chcete odlehčit, vy chcete být svobodní a přestat nést břemeno bolavé minulosti. Odpuštěním minulost nezměníme, ani na ní nezapomeneme, ale akceptujeme jí, smíříme se s ní a uděláme za ní tlustou čáru. Minulost zůstane konečně minulostí a už se nebude třeba k ní neustále v myšlenkách vracet. Odpuštění rovněž neznamená, že s danou situací souhlasíme. Odpuštění znamená, že chceme být svobodní a volní. Odpouštění je jediná cesta vpřed. Cesta posilněná o zkušenost.
Odpuštění se věnujeme na individuálních terapeutických sezeních anebo v mém novém programu 30 denní cesta ke změně, který bude již brzy k dispozici.
Comments