Z hodné holky rebel ženou.

Nevím, kým jsem byla, když jsem byla malá, ale určitě jsem nebyla jediná, kdo slyšel: „Když budeš hodná holčička, tak ti minimálně něco Ježíšek donese." Podmínění pro radost a štěstí – co si budeme, kdo nerad dostával dárky. A pak další pro mě nařízení: musíš poslouchat rodiče, starší, ostatní, a neodmlouvat. To v dětství bylo naprosto v pořádku a platilo. Nemám nic proti tady téhle hlášce. Jenomže jsem nedostala upgrade v dospělosti – že stejná pravidla už úplně ne vždy slouží a je potřeba je vyměnit a mít jiná.

Každopádně se zrodila hodná holčička Lenička. A když jsem později začala vnímat svět kolem sebe, život na vesnici a pomluvy, tak jsem si ještě silněji upevnila identitu hodné holky. Jen ať mě nikdo nepřirovnává k mému excentrickému otci, který byl mnoha lidem trnem v oku. A já jsem se o to víc snažila zalíbit, moc nevystupovat z davu, být ta nenápadná, ideálně možná neviditelná, super hodná holka, která všechno pro druhé. Všechno. A...

Bohužel tenhle vzorec, který se rodí v dětství a který v dětství měl určitě nějakou opodstatněnou roli, si člověk oblíbí, zvykne si na něj, je to pocit bezpečí, protože tohle zná – ale zabíjí autenticitu. A když se dneska mluví o autenticitě, je to hodně obšírné slovo a docela náročné zjistit, kdo doopravdy jsme, když jsme žili v různých maskách, v různých podobách, v různých identitách, které jsme si vzali za své.

Ano, já jsem v dětství cítila, že moje autenticita udělala něco jiného – i v pubertě. V nějakou chvíli se možná moje autenticita ozvala i v rané dospělosti, ale vždycky ta role hodné holky prostě přebrala. Párkrát se stalo, že jsem se vzbouřila a udělala něco jinak, ale to jsem musela dojít opravdu až na hranu. Tam, kde to bylo opravdu náročné a hodná holka to už nemohla udržet.

A opak hodné holky je pro mě Rebel žena. Pro mě je Rebel někdo, kdo nejde proti sobě. Je to někdo, kdo vezme odvahu do svých rukou a jde poznávat sebe. A je to někdo, kdo si váží sebe, postaví se na první místo. Rebel žena je ta, která, když se ji zeptáte, kdo je pro ni nejdůležitější, řekne: „JÁ“. Ale ne z pýchy – z toho pocitu, že z ní vychází všechno. Když je ona v pořádku, v pohodě, zdravá, tak je tu více pro druhé. Je lepší partnerka, lepší máma, lepší pracovnice atd.

Došla jsem do bodu, kdy už stačilo. Hodná holka mě držela při zemi a díky ní nežiju ten život, který bych doopravdy chtěla, po kterém toužím, po kterém volá moje srdce, duše. Tomu člověk může říkat cokoliv, jakkoliv – zkrátka můj život není to v souladu se mnou a s tím, co doopravdy chci.

Takže jde o to sesadit hodnou holku z trůnu. Sesadit ji z pozice řidiče mého života, ideálně jí vzít řidičák a ať si sedne dozadu společně se strachem a s sabotérem.

Hodná holka má v sobě skrytou – někdy hluboko, někdy ani tolik ne – pasivní agresi a ukřivděnost, zejména z očekávání. Já jsem se vždy dávala ostatním na první místo, tak když budu potřebovat, všichni se budou předhánět, kdo mi pomůže. To ale není vždy realita. A těch emocí je více: bezmoc, chudinka, všechno se děje jenom jí, velká sebelítost. Dohromady je tu hodně jedovatý koktejl, který je sebedestruktivní. Dříve nebo později. Někdy to nejtěžší je si to přiznat a pak s tím něco začít dělat. Hlavně proto, že ona se řízení tak lehce nevzdá. Ale odměnou je brutální svoboda. Tak hurá do přerodu v Rebel ženu!

Z hodné holky rebel ženou. Nádech do svobody